Jsou ze zákona nepovinná. Nejsou v plné výši hrazena pojišťovnou, to však neznamená, že nepřináší užitek. Naopak. Některá nepovinná očkování jsou více než vhodná a uvažuje se o jejich zavedení do systému pravidelného povinného očkování.
Očkování proti pneumokokům
Vakcínu lze podat souběžně s očkováním hexavakcínou (4 dávky). Zahájí-li se očkování později, po 7. měsíci věku klesá četnost dávek. Při očkování dětí mezi 2.-5. rokem se podává jedna dávka. Očkování není povinné, ale je hrazené zdravotní pojišťovnou.
Očkování proti lidským papilomavirům
Vhodné je aplikovat tuto vakcínu zejména dospívajícím dívkám a mladým ženám před začátkem pohlavního života. Z vakcinace ale mohou profitovat i ženy až do věku 45 let. Očkovat lze i chlapce (mezi 9-15 lety). Podávají se zpravidla 3 dávky v intervalu 0-2-6 měsíců. Druhou dávku je ale možné podat již za měsíc od první. Interval mezi druhou a třetí dávkou by neměl být kratší než 3 měsíce. Očkování je pro dospívající dívky ve věku mezi 13.-14. rokem hrazeno zdravotní pojišťovnou.
Očkování proti rotavirům
Očkovací látka je ve formě roztoku, který dítě spolkne. Podává se v závislosti na typu vakcíny ve 2-3 dávkách od 6. týdne věku s odstupem minimálně 4 týdnů. Může se podat souběžně s jiným očkováním (např. hexavakcínou). Poslední dávka se aplikuje nejdéle do 24.-26. týdne (podle typu vakcíny). Očkování chrání před častým původcem těžkých průjmů. Některé země očkují plošně všechny děti.
Očkování proti meningokokovým infekcím
Na trhu je očkovací látka proti 4 typům meningokokům – A, C, W135, Y. Očkovací látka MENVEO je určena dětem od 2 let věku a dospělým. Druhá očkovací látka s názvem NIMENRIX je určena dětem všech věkových skupin již od 1. roku věku (i dospělým). Obě vakcíny se aplikují v jedné dávce. Přeočkování se v obou případech doporučuje u rizikových skupin populace po 5 letech.
Přípravek BEXSERO je vakcína proti meningokokům skupiny B.
Přípravek Bexsero obsahuje čtyři různé složky (antigeny) pocházející z povrchu bakterie Neisseria meningitidis skupiny B. Tato bakterie může způsobit závažné, někdy i život ohrožující infekce, jako je např. meningitida (zánět mozkových a míšních obalů) a sepse (otrava krve).
Očkování proti klíšťové encefalitidě
Očkovat se mohou děti starší jednoho roku, výjimečně i mladší. Očkuje se třemi dávkami. Schéma očkování: začíná se koncem podzimu nebo v zimě a mezi první a druhou dávkou očkování je interval 1-3 měsíce. Třetí dávka se podává za 9-12 měsíců po druhém očkování. Je možné zvolit i rychlejší schéma. Přeočkovává se po 3-5 letech. Pojišťovny v různém rozsahu na toto očkování finančně přispívají. Očkování proti klíšťové encefalitidě je potřebné nejen pro děti, ale i pro dospělé. Dlouhodobé neurologické komplikace (ochrnutí ruky) jsou doménou dospělých!
Očkování proti planým neštovicím
Je možné podat v kombinované očkovací látce spolu s vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (15. měsíc, přeočkování za 6-10 měsíců). Samostatně se očkuje 2 dávkami, obvykle v intervalu 1-2 měsíce.
Očkování proti chřipce
Doporučuje se hlavně u chronicky nemocných dětí a dětí v dětských domovech a ústavech. V ostatních případech je vhodná porada s lékařem. Očkování proti chřipce je velmi vhodné a potřebné pro seniory. Míra proočkovanosti této skupiny obyvatel je u nás stále oproti sousedním zemím velmi malá.
Očkování proti žloutence typu A
Očkovat lze děti po 1. roce věku ve 2 dávkách v intervalu 6–12 měsíců. Kombinovaná látka proti žloutence A+B se podává ve 3 dávkách (0–1–6 měsíců).
Očkování se stalo samozřejmostí a stejnou samozřejmostí se v očích veřejnosti stala představa, že dítě na infekční onemocnění neumírá. Proto se občas objevují hlasy, které nutnost a účinnost očkování zpochybňují. Přitom by stačilo zapátrat v historii každého rodu a najít, kolik dětí v minulých pokoleních zemřelo na nemoci, se kterými se díky očkování naše děti nemusí potýkat. To ale neznamená, že očkování původce infekcí vymýtilo a že není možné, aby dnes dítě onemocnělo obrnou, spalničkami, záškrtem. Naopak: u neočkovaného dítěte je to velmi pravděpodobné. Jedinou výjimkou jsou pravé neštovice, kde se podařilo očkováním celosvětově původce nemoci vymýtit, a proto se upustilo od dalšího očkování dětí.
Očkování proti vzteklině
Díky očkování zvěře se vzteklina, zákeřné virové onemocnění, vyskytuje u nás jen sporadicky. Zdrojem nákazy je nemocné divoké zvíře (liška, srnčí, jelení zvěř) nebo nakažené domácí zvíře. Pokousáním zvířetem dochází k přenosu viru a nákaze. Nákaza vzniká i při manipulaci se zvířetem a potřísněním otevřené rány kůže jeho slinami.
Během posledních dvaceti let nebylo u nás zaznamenáno onemocnění člověka vzteklinou. Je to výsledek drahé, ale účinné vakcinace lišek návnadou. Onemocnění vzteklinou se projevuje zprvu bolestmi hlavy, nespavostí, horečkou, postupně halucinacemi, nepřiměřeným chováním, křečemi, obrnami svalů. Jedinou možností, jak se nemoci bránit, je okamžité očkování po zranění zvířetem důvodně podezřelého ze vztekliny. Podává se tzv. antirabické sérum. Poté se pacient očkuje a přeočkovává.
Pokud ke zranění nedošlo, ale pacient byl ve styku s nemocným zvířetem, sérum se nepodává, pouze se očkuje. Existuje i preventivní očkování proti vzteklině u osob se zvýšeným rizikem kontaktu s touto nákazou. Vakcína se podává do svalu nebo podkožně, do oblasti ramene nebo u dětí do stehna.
Mohlo by vás zajímat: Jak vybrat dětem první botičky
