5 vět, které by rodič neměl říkat svému dítěti

V dnešní době je mnoho různorodých a alternativních výchovných přístupů. Někteří rodiče zastávají tradiční výchovu, jiní preferují nové alternativní metody. Bohužel každý je ovlivněn výchovou, ve které vyrůstal a ze které si odnesl některé otřepaná fráze. A jak už možná víte, na děti nefungují a hlavně je nechápou. Máte takové fráze při výchově svého dítěte na jazyku i vy, nebo se snažíte změnit svůj přístup a komunikovat s dítětem s respektem a tolerancí?

Jak s dětmi mluvit

Pravděpodobně si to někdy ani neuvědomujeme a použijeme větu, která emocionálně může dítěti ublížit. Ve které třeba i nevědomky vyhrožujeme nebo tlačíme dítě do něčeho, co mu není příjemné. Vybrali jsme několik vět, které ve svém dětství asi každý slyšel a kterých bychom se měli vyvarovat a nepoužívat je při výchově svých dětí. Při řešení problematického chování by se rodič měl především zaměřit na pozitivní chování dítěte, a to formou podpory a upevňování vhodných projevů (pochvalou). Měl by poukazovat na to, co dítě dělá dobře a motivovat ho ke vhodnému chování.

Co nikdy dítěti neříkat

„Ty jsi zlá/zlý!“

Ne vždy má dítě i rodič světlý den. Během temnějšího období mohou mít rodiče pocit, že chování jejich dítěte se začíná zhoršovat a čím dál častěji se dítě uchyluje ke špatnému a nevhodnému chování. Pozor, špatné chování dítěte má své opodstatnění, kterých může být řada a jsou opravdu rozmanitá – něco mu chybí, něčeho nemá dostatek nebo je frustrované? Z toho důvodu není vhodné osočovat dítě větou: „Ty jsi zlý!“ Protože děti nejsou zlé jen tak. Ale pokud jim to budete říkat, toto sdělení si zvnitřní a to povede ke špatnému chování, ale také k psychickým problémům. Zkuste se na chování dítěte zaměřit, rozpoznat problém a uspokojit jeho nenaplněné potřeby. Všímejte si více pozitivního chování vašeho dítěte a pozitivně jej posilujte.

„…nebo…“

„Udělej/nedělej to nebo bude následovat nějaký trest.“ Výhružky často používáme v afektu, když už sami nevíme kudy kam, ale potřebujeme dítě přimět, aby něco udělal. Žádnému dospělému se nelíbí, když mu třeba šéf v práci vyhrožuje. Z toho důvodu není vhodné takové chování aplikovat ani na děti. Alternativou k tomuto chování je zdůraznění přirozených následků chování: „Neházej ten písek, spadne ti do očí a bude tě to bolet.“

„Nestyď se.“

Pokyn „Tak se nestyď.“ vyvolá v dítěti přesně pravý opak toho, co po něm chcete. Stejně tak může podpořit plachost a nepříjemné pocity v podobných situacích. Vhodné je dítě na novou situaci připravit. Nenuťte ho do něčeho, co se mu zrovna nechce. Pravděpodobně potřebuje více času na seznámení s novou situací a získat první zkušenost. Až se rozkouká a zjistí, že mu nic nehrozí, pravděpodobně se samo aktivně zapojí.

„Jdi do svého pokoje!“

Lepší než vyhostit dítě do jeho pokoje, je promluvit s ním o jeho chování. Dítě si samo nedokáže rozebrat situaci a vyhodnotit ji někde v pokoji. Na to nemá dostatek zkušeností. Rozhovorem a doptáváním se (co? proč?) ho ale můžete přimět k zamyšlení a k odpovědím. Dítě si uvědomí vlastní chování a lépe pochopení co bylo špatně a jak by to mělo být správně.

„Proč nemůžeš být jako tvoje sestra/bratr?!“

Touto větou v dětech podporujete sourozenecké soupeření a srovnávání, což by mohlo mít negativní dopad na sociální vztahy nejen mezi sourozenci, ale také mezi vrstevníky. Naopak je vítáno podporování a povzbuzování spolupráce mezi sourozenci. Společnými aktivitami se buduje jejich vztah a vzájemná pomoc vede k rozvoji (pro)sociálního chování.

Rodičovství se nelze naučit, nikdo vám neřekne, jak je to správně, protože jednom rodiče vědí, jaké je jejich dítě a co potřebuje. Jelikož se jedná o individuální osobnosti, platí na každé něco jiného. Obecnou radou může býti: vyvarujte se výše uvedených vět. A i když vám to zakázané slůvku ujede, katastrofa to není. Chybovat je lidské. Důležité je poučit se z těchto chyb. Děti se chybami učí každý den, tak si z nich berme příklad.

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Tereza Dvořáková

Tereza Dvořáková

Během studia pedagogiky, pedagogiky volného času a speciální pedagogiky jsem získala praktické zkušenosti v mateřské škole a na základní škole, kde jsem působila jako učitelka 1. stupně, pedagog volného času a speciální pedagog. Dlouhodobě se zajímám o výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých a aktuálně jsem nastávající maminkou.